V úterý 31. března 2015 od 17.30 v Té a Café Kratochvíle (Sokolská 36)
Petra Hůlová
...od Asociace... po Zenit
a přijďte dřív, ať si do začátku besedy stačíte dát čaj
vstup volný
+ + +
Když tě nepotká nic horšího než život, jeho ztráta horší být nemůže, z poutníka se stane nebeský plavec, teskného vesmíru argonaut. Šeptlavá jsou slova lásky, tišší jsou dotyky naděje, když se vzdaluješ, i když se vracíš. Ta jednoduchost. Slunovratem se vrací den, tmou se vrací sen a ten, kdo šeptá slova, jen neztrácí naději... (slovo "šeptlavý" žádný slovník nezná, je buď "šeptavý" nebo "šeplavý", čili špatně vyslovované sykavky, ale i nesnadně, zajíkavě, breptav mluviti (Jungmann; vedle toho je bleptat /brebtat / brebentit, takže mohlo dojít ke spodobě či konfusnímu spojení obou zvukomalebných slov, ale poezie snese všechno, zde evidentně myslí šeptat) |
+ + +
V příboji vody, v odlivu času, v paměti kamene nacházím nepatrnou stopu věčnosti. Už dávno jsem umřel tiše a nehalasně jen tak pro sebe, v sobě, aniž by kdo o tom věděl. Ne, nepředstírám, že žiji, jen existuji pro potřebu druhých jako mnoho jiných. |
+ + +
Zeměměřič, slovo jako z pohádky. Ten, co měří zemi, jako ten, co měří vodu nebo ten, co měří čas, jsou kosmičtí poslové. A až tu nebedeme a až nebude co měřit, až už nebudou pohádky, přijde velkej uklízeč vyčistit ten augiášův chlív po nás, aby vše zase bylo jako na počátku, aleluja, pravím vám. |
+ + +
PŘED NEKONEČNÝMI LETY V tichu rušeném šelestem sípajícího dechu větru plul mezi mraky teplovzdušný balón. Jako mýdlová bublina vznášel se v závratné výši, letěl kamsi, někam, kde možná žijí lidé. Díval jsem se, až oči bolely a chtěl být jedním z těch nebeských vzduchoplavců. 14. 5. 2009 |