Nemohl
Nemohl jsi udělat víc,
dals mi dvě mince na cestu a taky společníky,
jakož i lístek a instrukce,
sklenuls k sobě purpurový most a v pravý čas poslal
společníky společníkovat jinam.
To já jsem pořád nešla, zdržely mne zdi
porostlé smaragdovým mechem, zdržely mne zdi
prosáklé zářivě rudou krví, zdržela mne krása a drolení
a v nich vysekaná atria, mokrá,
ach, obtížně přístupná!
Času do koncertu ubývá a já se sáhodlouze vybavuju
kde že tu jsou toalety, škrabu se a bloumám,
já si po sousedsku nemohu vzpomenout,
jak se asi jmenuje ta stanice tramvaje.
Jen se podívej, stačilo pár hodin a na tváři se ti uchytilo cosi cizí,
rozrůstá se a brzy tě už ani nepoznám.
Vlastně na mne pořád ještě čekáš, lístek ještě trochu platí
a já už koušu pískovec, až slaná krev stříká do nebe - červená,
šarlatová, karmínová duha stoupá,
čekání ještě skomírá a já už si vytírám oči k omdlení horkým mechem,
malachitová, špenátová, lahvová zeleň konejší,
poslouchej mě, slyšíš?!
Příště už tě neproflákám.
A ty, příště už si mě nespleteš, že?
Neproflákám - nespleť - prosím!
(sb. Strašnice)