Jak nehybně stojíte a v sluneční záři babího léta
vrháte na zem stín. Až potud je vše v pořádku. Jen
já, osamělý, probíhám krajinou mezi těmi stíny
a zvažuji, zdali se přiblížím k cíli a na konci vám
nezůstanu něco dlužen.
(František Lízna, sb. Jak jen teskná je noc, Vetus Via 2014)